studio pokoj

Pobočka knihovny v Olomouci je umístěna do přestavěného objektu bývalé kotelny na sídlišti, která je sídlištní stavbou s výrazným charakterem. Nová budova pobočky knihovny města Olomouce tvaroslovím navazuje na původní výměníkovou stanici a zachovává její stávající půdorysnou stopu. Ctí princip do sebe uzavřené pevné budovy pouze s několika okny, přidává nové podlaží. Střecha je inspirovaná původní šikmou střechou kotelny. Na sídlišti tak záměrně poněkud vyčnívá, ostatním kotelnám však zůstává blízkou příbuznou. Zvýšení budovy přispívá k zvýraznění její nově nabyté funkční důležitosti. Knihovna jako komunitní centrum, instituce. Původní komín je navýšený subtilní konstrukcí funkční větrné turbíny a přestože okolní zástavbu zdaleka nepřevyšuje vytváří lokální dominantu.

Širší vztahy

Vstup do knihovny zůstává ve výhledově exponované pozici na nároží ulic Trnkova a Zikova, kde /je současně/ bude nejlépe dostupný z budoucí tramvajové linky. Ulice Zikova má pobytový charakter zóny 30. Nové chodníky lépe obsluhují stávající zástavbu. Oproti regulačnímu plánu je tvar automatizovaného parkovacího domu v ulici Trnkova ortogonální a racionální a navazuje tak přímo na strukturu sídliště. Přilehlá parkovací plocha u knihovny zůstává, rozšiřuje se, avšak je provedena zatravňovací dlažbou a stává se tak více součástí parkové plochy než komunikace. Některá stání jsou vynechána a jsou vysazeny nové stromy. Zásobování knihovny je situováno přímo před vstup do ulice Zikova na rozšířený chodník. Původní vyšlapané cesty k parkovišti a knihovně jsou respektovány a jsou materiálově řešeny z volně prorostlé čtvercové dlažby stejně jako severní terasa knihovny.

          Okolí knihovny je pojednáno jako autonomní celek, existující jako propojení mezi vnitřním světem knihovny a komunitou sídliště. Víceúčelová konstrukce v severní části zahrady přináší možnost výstav, divadel, koncertů, trhů či prostor pro odpočinek pod stromy. Pod konstrukcí na terase je vytvořena mlatová plocha. Terasa s konstrukcí přímo navazuje na fasádu knihovny. Ta má možnost k ní zůstat uzavřená a ponechat prostor k individuálnímu využití, nebo se do ní otevřít a stát se tak cele součástí komunitního dění.

          Zbytek plochy parku by si měl zachovat současný charakter s možností pobytu v trávě. V rámci možností jsou zachovány všechny vzrostlé stromy a dosazeny nové. Pouze v případě Ořešáku královského v těsné blízkosti stavby se předpokládá nutné odstranění a nahrazení novým stromem.

Typologie

Při vstupu do knihovny se nachází samoobslužný self-check pult, skříňky a knihovnický pult. Za ním je centrálně skryté veškeré zázemí knihovny – toalety, úklidová místnost, schodiště, výtah, zázemí knihovníka. Toto vložené Zázemí je možné obejít z obou stran. Za dveřmi z intimní chodby se otevírá převýšený prostor bočních? světlíků v oddělení pro dospělé. Pod světlíkem jsou místa pro individuální studium, v centru místnosti je velký stůl využitelný pro menší besedy či skupinovou práci. V čele je další pult s možnou obsluhou kopírky. Po stěnách jsou vysoké knihovny dostupné po žebřících a v prostoru kolem stolu nižší police s knihami. Severní fasáda poskytuje je výhled na terasu s posezením a případně se do terasy může otevřít.

          V patře je opět centrálně umístěné zázemí „obíhačka“ mezi místnostmi. Na severní straně se nachází dětské oddělení. Interiér je hravý, okny mezi policemi je vidět do světlíků, lze v nich sedět, nábytek je velikostně variabilní – pro potřeby dětí různých věkových kategorií, dominantou místnosti je neobvyklé měkké sofa – hnízdo na sezení a lenošení. Čelní stěny jsou volné, lze je tedy využít k promítaní. Jižní část patra je věnován besední místnosti. Ta doplňuje dětské i dospělé oddělení a nabízí prostor pro workshopy či přednášky.